.jpg?ph=f2302e9b33)
Kontinent plný barevných domorodců, divoké zvěře, neprostupné buše, bezbřehého moře žhavého písku, nejdelších řek, deštných pralesů, vysokých hor, okouzlující přírody, rudých západů slunce, vůní akácií, hlasů divočiny, ale i krutosti, bezcitnosti a násilí –AFRIKA . Je horká i ledová, vyprahlá i deštivá, písečná i bahnitá, opuštěná i přelidněná, nebezpečná i romantická, drsná i malebná, divoká a barevná... Je to kontinent neuvěřitelných kontrastů. A právě proto přitahuje nejednu dobrodružnou a zvědavou duši.
Tento třetí největší kontinent světa je rozmanitý co do národů a kmenů, barvy pleti, klimatických podmínek, jazyků, ale i náboženských vyznání a tradic.
Jen si sedněte, zavřete oči a vyslovte „AFRIKA“! Co Vás napadne, jaký obrázek se Vám vybaví? Někoho okamžitě napadnou války, krvavé boje o území a moc, zabíjení, hlad a bída. Jiný si představí Velkou pětku – tzv. BIG 5 – kam patří lev, slon, leopard, nosorožec a buvol. Někomu před očima plápolá oheň, kolem nějž pomalovaní domorodci tančí rituální tance, či hliněné chatrče se slaměnou střechou a kolem ve vyprahlé savaně pasoucí se dobytek.
Koho by takové místo nepřitahovalo, zvlášť když se čas řídí dle jiných „hodinek“ než těch našich uspěchaných evropských?! Čas je jiný nejen při pohledu na vývoj jednotlivých zemí, ale stačí si i sednout někam stranou, do stínu košatého fíkovníku a pozorovat, jak se kolem vás vše zpomaleně pohybuje. Všichni mají času dost.
A aby člověk mohl poznat aspoň z části nabízenou nádheru, malebnost, ale i drsnost tohoto místa, je třeba se přizpůsobit a také mít dost času.
Svou neodolatelností a přitažlivostí pohltila nejednoho návštěvníka, který se s láskou na tuto půdu vrací. Otřepaným mottem je „Jednou Afrika, navždy Afrika“ (z originálu Once Africa forever Africa). Co se za ním skrývá a proč? Snad je to pro tu omamnou vůni, pro okouzlující volání divočiny či pro čas, kde ručička hodinek ubíhá mnohem pomaleji nebo pro krásu, pohodu a vyrovnanost místních lidí. Nevěděli jsme, a nikdo nám nebyl schopen vysvětlit důvod proč. Nezbývalo tedy, než se vydat najít odpověď sami a zároveň utišit touhu nahlédnout pod pokličku mystického světadílu.
V říjnu 2008, po důkladných přípravách, jsme opustili půdu Evropy a rozjeli se Nissanem Patrol najít odpověď. Z Karlovarska se vydali na cestu do neznáma, na cestu napříč černým kontinentem. Z Itálie jsme se trajektem dostali do Tuniska, kde na nejsevernějším mysu Afriky – Ras ben Sakka odstartovali několika měsíční putování zákoutími afrických zemí. Toho času byla arabská Afrika bezproblémovou a bezpečnou destinací, i přesto, že se Libye dala navštívit pouze s místním, předem zajištěným průvodcem, bylo možné poklidné cestování bez strachu a překážek. A Súdán byl ještě stále největší zemí horkého kontinentu. Východním pobřežím, cestami i necestami jsme sjížděli do Jihoafrické republiky. Vzali jsme si na to trochu více času než je zvykem, a přesto to bylo málo. Kdo by odmítal a vyhýbal se chvílím stráveným v odlehlých horách na hranicích dnes již rozděleného Súdánu mezi nejčernějšími z černých nebo společnosti ať už barevných nebo už poevropštěných domorodců či klidnému pozorování divoké zvěře, kdesi daleko v rozlehlé savaně nebo vyprahlé poušti. V té době jsme ještě nevěděli, že se kouzlo Afriky zaryje hluboko pod kůži a bude nás lákat k pravidelným návštěvám.
Fotografiemi bychom Vás rádi seznámili s tváří Afriky, jak jsme ji viděli my prostřednictvím našich fotoaparátů. Na našich webových stránkách https://www.ourwildjourney.com/
můžete najít nejen přípravy celé cesty, ale i vyprávění z různých setkání a návštěv zajímavých míst a kmenů.
Andrea Kaucká a René Bauer