.jpg?ph=f2302e9b33)
Autorka dvou úspěšných knih o tom, co to s vámi udělá, když začnete běhat v padesáti. To je ve zkratce Zuzana Součková ze Stříbra, která opravdu začala běhat těsně před padesátkou. Díky psaní blogů se dostala na půlmaraton do amerického San Franciska a dneska pro ni není problém utíkat desítky kilometrů po lese. Zuzka Součková na besedě svoji knihu "Deník běžkyně v nejlepších letech aneb Co vám o běhání nikdo neřekne" i představí, zájemcům podepíše a ráda i se všemi poklábosí. Její příběh sám o sobě je velmi inspirující, a jestli si někdo myslí, že v padesáti je na všechno pozdě, běžkyně ze Stříbra vás přesvědčí o opaku.
"Nikdy jsem nevěřila, že dokážu doběhnout dál než na roh naší ulice. Je možné, aby ženská, která nedostala do vínku sportovní talent, začala před padesátkou, ve věku, kdy její vrstevnice končí, běhat? Dnes, několik let po padesátce, vím, že to dokážu. Na svém kontě mám nejen půlmaratony, maratony, 24hodinové běhy, ale i terénní triatlony a horské běhy. Dokazuji tím svému okolí, že všechno jde, když se chce. Věk je jenom číslo a všechno je to v hlavě. Po celý jeden rok jsem zapisovala formou deníku svá běžecká dobrodružství, své myšlenky, niterné pocity, vnitřní monology, pochybnosti o sobě i o svém konání. Radosti a strasti na trati běžecké i životní. V knize nehledejte tréninkové plány, ale určitě v ní najdete myšlenky, které zastihnou občas každého z nás, emoce, které nejsou nikomu cizí, možnost ztotožnit se. Doufám, že vás pobaví, rozesměje, přinese radost i motivaci. Podařilo se mi splnit cíl, který jsem na začátku roku vyslovila, a to uběhnout v jednom roce tisíc mil? Co jsem v onom roce prožila, co mě dostalo na kolena, co mě rozesmálo či rozplakalo? A naopak, co mi pomohlo překonat trable všedních dnů? To všechno, a ještě mnohem víc, se dozvíte v mé knize. Pro své čtenáře jsem do ní zapsala i recepty na jídla, která jsou nejen pro běžce více než vhodná."