.jpg?ph=f2302e9b33)
Duchovní svět starých Egypťanů není pro nás, příslušníky západní kultury 21. století, snadno přístupný. Magické a symbolické představy se odvíjejí paralelně a mnohdy se navzájem neoddělitelně prolínají. Ve svých úvahách nesmíme zapomínat, že obyvatelům starověké země na Nilu byla naše rozumová logika cizí. Nežili ve světě pojmů, nýbrž ve světě obrazů. Můžeme tedy považovat za mírně pošetilé, že egyptští umělci zobrazovali nebe v podobě krávy, že nějaký brouk byl uctíván jako bůh Slunce nebo že z tohoto Slunce vedly paprsky zakončené lidskýma rukama, jak tomu bylo v období egyptské 18. dynastie, v tzv. amarnském období, za panování faraona Achnatona.
Pochopení magie tak, jak byla praktikována ve starém Egyptě, je velice složité a brání nám v něm obrovské překážky. Po staletí byli lidé na křesťanském západě zrazováni od těch vztahů k duchovnímu světu, které nebyly posvěceny oficiálním náboženstvím. Magie a s ní i celý okultismus byly považovány za nebezpečnou odchylku od norem víry a uctívání stanovených a prosazovaných církví. A neplatí to jen o křesťanství.
Samo slovo náboženství se stalo neoddělitelným od toho, co se praktikuje v kostele, synagoze či mešitě. „Bezpečí“ zaručené těmito institucemi různých monoteistických ortodoxií ostře kontrastuje s pocitem nebezpečí při přiblížení se k magii. V případě magie je pociťováno, že síly světla a tmy, dobra a zla, nejsou přinejmenším jasně rozděleny a že magie zahrnuje snad přímo spolupráci s démony. Toto oddělení náboženství od magie je důsledkem změn vztahů k duchovní oblasti ve srovnání se vztahy, které panovaly ve starověku. Před obdobím řeckořímským a z větší části i během tohoto období nebyl náboženský život oddělen od praktik, během kterých byly navazovány styky s okultními silami a ve kterých bylo dosahováno zkušenosti zasvěcení. Náboženství a magie od sebe nebyly odděleny. Náboženství bylo totiž samo o sobě magické.
Ve starém Egyptě neexistovalo slovo označující „náboženství“. Nejbližší slovo podobného významu bylo „magie“ – heka. Podobně jako maat je heka principem personifikovaným božskou bytostí. Aby člověk poznalheku, je nutno s tímto principem vstoupit do živoucího vztahu. Božská bytost Heka není jenom „otcem bohů“, je otcem všeho projeveného. Abychom porozuměli Hekovi, musíme brát v úvahu dva jeho příbuzné aspekty:heku jako božskou tvořivou sílu, která podpírá vše, co existuje a proniká tím, a Heku jako prostředníka spojujícího duchovní a hmotnou úroveň a umožňujícího jejich vzájemné pronikání. Posvátná věda magie a její praktikování spočívá v porozumění principu heka, sladění se s ní a s její aktivací v dané situaci. Nezbytným předpokladem pro schopnost vládnout magickými silami je tedy podstoupení cesty vnitřního vývoje. Jelikož osobnost sama nikdy bohům poroučet nemůže, musí tedy mág učinit sám sebe průchodným pro sílu heka, neboť pouze heka je silou, která je toho schopna.
Magie je tajemná božská síla, kterou byly učiněny zjevenými duchovní i fyzický vesmír. Jedná se tedy o sílu, která proniká všemi úrovněmi skutečnosti od těch nejvyšších až k těm nejvíce hmotným a vzájemně je propojuje. Staří Egypťané chápali magii jako prostředek, kterým se lidská bytost a všechna stvoření mohou navrátit ke svrchovanému Božství, neprojevenému zdroji všeho, co existuje. V obou aspektech je princip Heka těsně spojen s principem Maat, tedy s tím pravým řádem vesmíru ustaveným na počátku časů, se kterým je nutné sladit společenský, politický a morální život. Heka i Maat mohou být spatřeni pohromadě po obou stranách slunečního boha, jako je tomu naznačeno např. na Chonsumesiho papyru z období Nové říše. Vypadají zde jako bratr se sestrou, jako by reprezentovali princip jednoty, princip spojení obou protikladů jin ajang. Oba vztahují ke slunečnímu principu paže ve stejném gestu.
Přednášku s projekcí připravil Miloš Matula.
Vstupné: 50,- Kč